A roky letia...

12. května 2014 v 12:05 | Laleh Maro |  Z (môjho) života
Ako so v minulom článku spomínala, bola som dne sna praxi. Pfú, to bol zážitok, to vám teda poviem. Neviem, ako to zvládnem celé dva týždňe, pretože to bolo fakt náročné. Ja sama som sa skoro tri krát rozplakala a okrem iného som rozplakal obidve babky, s ktorými som sa rozprávala. Som zavrhnutiahodná ľudská bytosť...



Prišla som si teda do domova. Mala som sa hlásiť u hlavnej sestry (to je tá, ktorá bola na mňa úplne nepríjemná). Prišla som si teda k jej dverám, zvoním si, zvoním a? A nič! Nebola tam! Toto sa mi stalo aj minulý rok, že ten, u koho som mala byť sa ani nedostavil. Tak som tam zmätkovala a hysterčila, že čo ja teraz, či pôjdem domov, či čo... Išla som teda na vrátnicu, že sa opýtam. Tam mi bolo povedané, že pani si chodí, keď sa jej zachce, že ak chcem, tak mám na ňu počkať. Paradis. Náhodou na vrátnici sedel aj jeden sanitár, ktorý bol fakt veselo naladený. Sedel tam rozvalený, pískajúc, spievajúc... Začal sa smiať a pozval ma, aby som si k nemu prisadla. Začali sme sa tam baviť a smiať, no bauka. Potom prišla nejaká zvláštna sestra s linkami Džingischána a tá ma s úplne otraveným výrazom odviedla k inej sestre. Tá si zavolala svoju asistentku, sestru, a zaviedla ma, ako inak, k ďalšej sestre. Jupí. Musím podotknúť, že ma viedla kade-tade, hore, dole, cez nejaký labirint a ani neviem ako sme boli na druhej budove.
Tam ma konečne prevzala kompetentná osoba, ktorá bola vlastne dosť milá teta. Dala mi inštrukcie, kľúčik od miestnosti, kde budem bývať počas voľna či prestávky a nechala ma chvíľu oddýchnuť. Sedela som tam v kresle a psychicky sa pripravovala na obhliadku zariadenia. Ona, keďže tam už nejaký ten rôčik pracuje, sa tam orientovala jedna dva, ale ja? Ja som ani nevedela, odkiaľ som prišla. Poukazovala mi nejaké tety, ku ktorým som neskôr mala prísť sa porozprávať sa alebo im niečo prečítať. Vtedy už mi nebolo všetko jedno. Chúďatá babičky... Mne ich bolo tak ľúto, že sa mi tisli slzy do očí. Úplne vystrašenú a zmätenú ma sestra nechala samú, lebo musela ísť niečo vybaviť. Pamätala som si z asi 10 mien dokopy a celkovo až jedno. Vybrala som sa teda k dverám, kde tetuška ležala, lebo boli prvé od mojej miestnosti a zhovárala som sa s ňou. Chúďa teta, po mozgovej príhode, celé dni len ležala na posteli...
Ako sme sa zhovárali, tak sme sa zhovárali, ani neviem už prečo, ale začala mi tam plakať. Ja som bola úplne vystrašená, ale zachovala som chladnú hlavu. Dobre, Laleh, veeeľmi dobre. Začala som ju utešovať. Lenže ona do ešte väčších plačov, že ju nebaví žiť, že tam stále len leží, že aj pán Boh na ňu zabudol. Opäť, skoro som sa rozplakala. V tom som si spomenula na moje hodiny náboženstva, dala som jej tak krásnu prednášku, že by som mohla byť misionár. Týmto chcem pozdraviť a poďakovať mojej učiteľke náboženstva. Na konci som tetu dokonca rozosmiala... Uistila som ju, že je stále taká krásna ako kedysi a že stále má byť prečo veselá.
Potom som išla sestrám pomáhať prenášať nejaké knihy. Vtedy! Až vtedy som sa zoznámila s kompetentnou a jej kolegyňou, ktorá bola neskutočne milá a veselá žena. Bavili sme sa o škole, povolaní, zamestnaní...
Potom som išla za tetuškou číslo dva. Tá bola veru čulejšia. Ústa sa jej nezavreli, ale ja som bola rada, lebo som nevdela, čo by som sa jej spýtala, taká som bola zmätená. Hovorila mi o vnúčatách, zdraví, dôchodku, štrikovaní, povolaní. Bola to zdravotná sestra. Pracovala v mnohých oboroch, ale najviac mi hovorila o oknológií. Dieťa jej umrelo v náručí. A potom potratila...a ja...slzy na kraji. Potom sa rozrozprávala opäť o vnúčencoch, ako ju tešia a bolo vidno, aká je na ne hrdá. Ale opäť...ani neviem ako a zrazu sa mi rozplakala. A ja opäť slzy na kraji. Tiež som jej dala krásnu prednášku, tento krát však nie o náboženstve a viere, ale o tom, že svet je vlastne krásny. Uistila som ju, že je skvelá a že nech sa teší zo života. Poďakovala mi, ja jej, ona sa usmievala a ja som bola spokojná.

A to bol vlastne môj prvý deň. Stále sa spamätávam. Hneď som išla písať článok, aby som na nič nezabudla. V podstate som celkom spokojná aj s kompetentnou, aj so seniormi. Síce som v tej obrovskej budove úplne mega stratená, ale viete čo? Skrátili mi čas, ktorý tam mám byť. O 11:30 ma púsťajú...a dnes skôr. :-)
No uvidíme, čo bude zajtra. Vraj majú telocvik. Neviem, či je to zlaté alebo sa tomu radšej chcem vyhnúť. Tiež mi bolo povedané, že v stredu sa chodí na prechádzky, tak hádam pôjdeme. A posledná vec, ktorá mi prišla hrozne milá - starčekovia a starenky tam majú počítačový krúžok! :D

Tak mi teda zajtra držte palčeky... :-)
Vaša Laleh. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | Web | 12. května 2014 v 13:23 | Reagovat

S s linkami Džingischána :D  :D  :D
Jo milá Laleh, já mám taky z praxe nezapomenutelné zážitky :-) Počítačový kroužek, to je hrozně milé :-) Tam kde jsem byla já měli akorát ateliér na malování a keramiku. Jo a kroužek, co získal nejvíc přihlášek bylo pečení :))))))))) Na závěr si totiž výrobek vždycky celý sní :D :D A byla tam sranda a bylo to děsně milé :-) Měli rozklepnout vajíčka do těsta a jednomu pánovi se to nepodařilo, vajíčko nic, tak ho zkoumali a zjistili, že je to vejce vařené a natvrdo :-D Kuchařka jim poslala jedno špatné :D Ten výbuch smíchu seniorů byl slyšet až do sesterny :D Moc pozitivní. No a jinak tam samozřejmě člověk vidí i hrozné věci a hrozně smutné příběhy :-( Vidíš, jak se Ti náboženství perfektně hodilo :)) Tady jo, v tomto případě jo, paní se ptala sama a pomohla si jí♥
Blbé je to akorát, když člověku někdo tlačí nevyžádané osvícené rady (jsem měla včera na blogu takového aktéra :D) a když je ve vší slušnosti nepřijmeš, pak po Tobě jdou, píšou o tvém obrovském egu, přejí hodně pokory a tak dále :D :-D

2 Vivi Vivi | Web | 12. května 2014 v 18:31 | Reagovat

Zvládla si to briliantne, na jednotku s hviezdičkou. Ešte len prvý deň a už si babickam pomohla. Podlamna to nebude také strašné a aspoň ti Tam rýchlo prejde cas a nazbieras veeela, veeela novych skusenosti, či už smutné, alebl veselé. Si skvelá, drž sa :*

3 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 12. května 2014 v 18:40 | Reagovat

Pěkně napsané :D Jinak perfektní písnička

4 Caroline* Caroline* | Web | 12. května 2014 v 20:06 | Reagovat

Jej já si nevšimla, žes to měla už dnes a že o tom máš článek :D To teda čumím. Myslím, že jsi to zvládla skvěle a nabereš spoustu zkušeností. A snad se tam už nebude plakat. Nevím, jestli bych to dala tyjo... já teda radši zůstanu u těch dětiček, sama mám někdy problém utěšit jednu ze svých babiček, natož několik cizích babiček... Tak se drž, Laleh a nezapomeň napsat, jaký byl tělocvik :D

5 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 13. května 2014 v 12:29 | Reagovat

[1]: Tak sa ani nedivím, že bol najviac navštevovaný. :D Proste bauka u dôchodcov. :D Preto sa snažím byť tolerantná, lebo človek nikdy nevie, čo sa mu bude hodiť. :-) Presné...to sú tí (u nás doma zvaní) chorbáci Truhlíci...všade boli, všetko videli, všetko vedia. :D :D  Ďakujem ti. :-)

[2]: Ďakujem ti Vivi, moc-moc! :-)

[3]: Ďakujem. :-) Súhlasím s tebou, Vandali sú najlepší. :-)

[4]: Ale určite by si to zvládla...oni sú si deti a dôchodci dooosť podobní. :D  jasné, vďaka. :-)

Musím sa ale pochváliť, dnes som sa rozprávala s nimi nazývanou "rozprávkovou babičkou" a kecali sme hodinu a pol hrozne bola zlatučká. :D A pomaly každá babička má nachystané cukríčky a tak priberám a priberám. :D

6 Amelie Amelie | Web | 13. května 2014 v 19:39 | Reagovat

No vidíš. Myslím, že to nebylo tak hrozné, jak sis to představovala a jak ses hrozila. Zvládla jsi to perfektně a podobně jistě zvládneš i další dny. Oni toho mají hodně za sebou a většinou chtějí oni povídat a stačí jen naslouchat. Anno, mnohdy těžkým osudům, ale takový už je život. A možná pak na ně změníš názor. Jsi skvělá! jsem na tebe pyšná.

7 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 14. května 2014 v 20:17 | Reagovat

[6]: V podstate sa mi tam na koniec celkom páči. :-) ...starenky sú zlaté, personál skvelý. :-) ...veru, majú toho, čo povedať, celkom ma to baví počúvať. :-) Ďakujem ti, moc-moc. :-)

8 Amelie Amelie | Web | 15. května 2014 v 0:13 | Reagovat

[7]: Líbí se ti tam? Já jsem si to myslela, to je skvělé!!! Člověk se bojí neznámého a to je normální a ty jsi to zvládla s přehledem.

9 saorisse saorisse | Web | 18. května 2014 v 14:41 | Reagovat

Jsi zlatá..zachovala jsi se tak krásně a babičkám jsi určitě moc pomohla, když jsi jim poskytla takovouhle podporu...přesně tohle tam potřebují...:-)
Taky jsem v domově důchodců mívala stavy, kdy jsem se musela strašně moc ovládat, abych se nerozbrečela...snažila jsem se je vždycky podpořit a rozveselit...
Držim ti palce a hodně síly..:-*

10 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 18. května 2014 v 20:28 | Reagovat

[9]: ďakujem ti, Sao. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama