Kde je pravda už dávno nikto nehľadá...

16. dubna 2014 v 22:21 | Laleh Maro |  Z (môjho) života
Ns*ať! (Pardón, inak sa začať ani nedá...) Neviem, či mojim zavinením, je môj život plný tohto hnusu. Doména mladých ľudí pohltila ulice (a hlavy) mladých, ale i starších jedincov a rovnako aj ich zdravé úsudky. Ani neviem kedy. Proste to tu asi bolo vždy. Prid*bané reči. V mojom živote som si to osobne začal všímať tak v treťom ročníku základnej školy, kedy som nemala moc dobré obdobie a ľudia začali rozprávať... Zprvu som nejako nechápala ani o čo ide, prečo to ľudia robia. No a nechápem to doteraz.



Vždy som bola so všetkými za dobre. Nikdy som nerobila zbytočné rozbroje a naivne som si myslela, že to je cesta k šťastnému prežívaniu so spoločnosťou. A nie. Už vtedy o mne ľudia tvrdili, že som namyslená. Podmienkou však je, že vás rozširovateľ nesmie poznať. Takže o mne niekoľko ľudí vedelo, že som namyslená a nikoho nezaujímalo, že prečo. Povedal im to predsa ich kamarát, ten ich hádam neoklame. A tak tomu proste veria. Ľudia si však hrozne mýlia dojmy a pojmy a ku všetkému zabudnú povedať, či je to osobný názor alebo fakt a takto presne to vzniká. Takže už vtedy som mala asi jednu kamarátku, ktorá vedela aká pravda je. Lebo len ona sa zaujímala. Ostatným stačila ich pravda. A vtedy to asi bolo in nemať niekoho rád a ohovárať ho.
Vtedy ma to hrozne hnevalo, lebo mi to kradlo kamarátov. "Deti bývajú je*nuté a poriadne kruté, môžu z toho vyrásť jak ja, alebo ostať tupé..." (Strapo feat. Supa- Pomotaná hlava) Bývalo mi smutno a cítila som sa sama, ale vtedy to nikoho netrápilo. Tak som si myslela, že vyrastiem a ono to proste odíde, lenže to bolo fakt hrozne naivné...

Asi v deviatom ročníku to prišlo znovu. Vtedy som v tom však pocítila už toľko omieľanú (mojimi kamarátmi pri rozhovorch o tomto) závisť z ich strany. Išlo o jednu malú hlúpu aféru...a síce, že som mala bližšie k tomu, čo chceli ostatní. A tak to šlo. Začali zas reči o tom, aká som namyslená. Keď som sa pýtala ľudí, čo konkrétne počuli, povedali, že vlastne len to, že som namyslená a viac nebolo o čom. Lebo vážne nebolo. Bolo to zo závisti a to sa zmeniť nedá.


A tak som si ďalej v kútiku duše dúfala, že to odíde aspoň na strednej. Na asi pol roka, ak nie menej, som mala možnosť to pocítiť. Ľudia, bolo to krásne, naozaj. Nikto za mnou neprišiel, že počul, že som robila to, či ono. Nikto to neriešil. Lenže, to by to nebol môj život, keby sa mi to tam opäť nejako nepriplietlo. Našla som si chalana, konečne! Konečne nejaký, ktorý so mnou vydržal aj nejakú tú dlhšiu dobu (bolo to vlastne celých 9 mesiacov). Lenže tento chalan bol hrozne populárny. Každý ho poznal, dievčatá ho chceli. A s tým prichádza aj to, že som zrazu bola vidno aj ja. Nebolo to zámerne, že som si vybrala jeho, vlastne som ho vôbec nemala rada, ale stalo sa. Samozrejme, celú dobu som nepočúvala nič iné len koľko krát som ho podviedla, koľko krát podviedol on mňa a bolo tomu ťažké neveriť, no s týmto sme problém nikdy nemali. Horšie bolo, keď sme si dali pauzu a ľudia ma zastavovali so slovami "Ty si tá, čo sa s ním rozišla na prázdniny, aby mohla byť s inými...". To bolo na mňa moc. Vtedy mi došlo aký veľký dopad majú malé neobjasnené veci na verejnosť. Fakt mi to bolo ľúto a neraz som plakala. Okey, rozišli sme sa, prejdime k pokračovaniu.
Jedného dňa za mnou prišla spolužiačka, že o mne počula nejaké reči. Bol to rozhovor dvoch báb, ktoré ma (z mne neznámych dôvodov) nemajú rady. Znelo to asi takto:
A: Nooo, Laleh s tým chalanom asi spala...
B: Laleh? Tá štetka (no použila oveľa hnusnejšie slovo)? Tá dala každému, ktorého stretla.
Verte mi, že toto ma zasiahlo fakt veľmi. Hrozne som plakala a bolo mi to ľúto. A môžete mi hovoriť koľko chcete, že tomu uveria len hlupáci. Lebo tomu uverí veľa ľudí a vy nemáte v novom kolektíve potom šancu, keď vám niekoľko ľudí povie niečo takéto... Odsúdia vás ako štetku, čo len chalanov podvádza. A pri tom ani jedno slovo z toho nebola pravda... Ale to ich predsa nezaujíma.

Asi o 2-3 mesiace neskôr som sa zoznámila s jedným chalanom (nazvyme ho trebárs C). Rovnako...populárny, obľúbený. (Neviem, proste sa na mňa takí lepia! :D ) Zoznámili sme sa na diskotéke. Celú noc sme spolu tancovali, bavili sa a na rozlúčku sme sa pobozkali. Nič viac, nič menej. Odvtedy sme len udržovali kontakt a písali sme si, boli sme dobrí kamaráti, on mi hovoril o jeho dievčatách, škole, náladách...
Podstatné je to pre pokračovanie príbehu: Chodenie číslo 2. Po asi pol roku od rodzchodu som si našla chalana. ZNOVA. Populárny, obľúbený. Mala som ho veľmi rada, často sme spolu boli. No ale nebola som jediná, ktorej sa páčil. Po mesiaci chodenia sa ma spýtal, že či som si istá, že s ním chcem byť. No nechápala som. On mi len povedal, že o mne a o C všetko. Že si spolu píšeme a že ho s ním podvádzam. Ani si neviete predstaviť ako sme sa pohádali...
Samozrejme som pátrala a zistila som, že to o mne začala šíriť nejaká dievčina, ktorej sa on páčil a myslela si, že sa so mnou kvôli tomu rozíde...

Okrem takýchto rečí, ktoré priam denne počúvam ako rozprávky, som počúvala ešte mnoho iných. Napríklad som počula otázku, že ako dlho už chodím s chalanom (nazvyme ho trebárs D)? Ale ja som nevedela...možno, keby sa spýta dievčina niekde dalej, možno u slečny A či B. :-) Neviem prečo ľuďom tak vadím. Raz som dostala odpoveď... Vraj som moc priateľská a osobná a som viac s chalanmi, než s babami. Aha... -.-"
U mňa je bežné, že keď sa stretnem s niekým, kto je môj kamarát, tak sa objímeme alebo si dáme pusu. Rada ľuďom ukazujem, že ich mám rada, objatím trebárs. To je moja chyba, som moc osobná. A ženy, musíte uznať, že s mužmi je väčšia zábava a nie sú tak falošní, ako ženy. Neohovárajú, neriešia, sú lepší poslucháči a ...ja sama som tak trochu chlap. A neviem prečo by som mala kvôli obmedzenej úzkoprsosti spoločnosti sa tváriť, že to tak nie je a slušne sa baviť s dievčatami...keď to cítim inak.

Stále neviem, čo je najvhodnejším spôsobom, ako toto riešiť. Ani adekvátnu reakciu neviem. Stále sa mi stane, že sa rozplačem...lebo mi to berie veľa možností, čo sa ľudí týka. Stále neviem, či to vôbec ide, nejako tieto reči zastaviť a skôr som pochopila, že to nejde. No prišla som na jeden spôsob ako to minimalizovať. Stať sa neviditeľnou a úplne neznámou osobou. Až teraz som pochopila, že to je asi jediná možnosť. Nikomu nehovorím, čo si myslím, čo robím, s kým sa stretávam. Poviem to trom blízkym, ktorí to chápu, lebo ma poznajú. Lebo už toľko krát som počula, že som bola opitá, už toľko krát som počula, čo som povedala o tej a o tom...a to nepijem. A bol to môj názor, ktorý na začiatku znel "Je mi nesympatická..." a skončilo to pri "Neznášam ju, lebo dá každému...". Tiež som pochopila, že chodiť s niekým, kto je známy nie je moc dobré. Áno, srdcu nerozkážeš, ale teraz sa snažím stretávať sa s ľuďmi, s ktorými nemáme spoločných známych a chodím s tými blízkymi na miesta, kde nikto nie je. Opekať do lesa. Na prechádzku do iného mesta... A je lahoda ako som o sebe už dlho nič nepočula. :-)

Nechcem byť teraz pokrytec. Robím zlé veci, ó áno...ale o tých paradoxne nikto nevie. Je pravda, že som možno raz dievčine prebrala chalana (nie schválne, proste som mu bola asi sympatická...a keby ju tak hrozne ľúbi, tak by na inú nepomyslel...samozrejme, v jej hlave to bol môj cieľ a aj tá ma obšťastnila pár nádhernými slovami.). Je pravda, že viem byť na ľudí hnusná. Je pravda, že robím chyby. Ako každý... Nehovorím, že nie. Hovorím o tom, že práve z toho nevinného ľudia robia svinstvá. Z toho, kde je pravda niekde hlbšie, ale nikto ju nehľadá. Lebo oni nevidia, že sú to činy zo zúfalstva, ani tie noci preplakané niekde o samote, ani tie myšlienky s pochybami, či to tu má zmysel, koniec-koncov, ich to predsa ani netrápi...

Venované všetkým tým individuám, ktoré by som mohla zhrnúť do môjho vlastného hejtklubu. Ďakujem vám, že mi pripomínate tým, ako na mňa nadávate to, že nie som ako vy. S*alo by ma, keby mám žiť s myšlienkou, že som plytká ako polievkový tanier... A ku koncu treba uznať obdiv, že dokážete žiť svoje životy. Natoľko nudné, že musíte rozoberať ten môj. Áno viem, je čo rozoberať, však si to tu aj neľudsky užívam... Prajem vám, aby ste raz otvorili oči a prešli si tým, čo ja, aby ste vedeli, že to nie je sranda, nech je človek akýkoľvek...a tiež vám prájem šťastie. Majte sa radi. :-*

Po oddychovkách zas niečo s myšlienkou, ideš Laleh! :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 17. dubna 2014 v 1:01 | Reagovat

Laleh, věřím, že se ti ty kecy a pomluvy nelíbí, ale jediné, co zabírá, je si toho nevšímat. Neřešit to. Nestýkat se s těmi, kdo ti ubližují (byť jen řečmi). Je to problém těch, co pomlouvají a jejich chyba, jejich vina, nikoliv tvoje. Vím, že to bolí, ale pokud máš svědomí čisté, není důvod kvůli tomu plakat. Takových nespravedlností v životě ještě bude. Lidé už takoví jsou - někteří závistiví, pomlouvační, krutí, holky si asi myslí, že jsou tím zajímavé, ale NEJSOU. Nevšímej si jich, soustřeď se na to hezké, na to dobré ve tvém životě a na podobné pomluvy nehleď. Jednou budeš mít úžasného kluka, který tě miluje, kterému věříš a který věří tobě a pomluvy tam nebudou mít místo.

2 Vivi Vivi | Web | 17. dubna 2014 v 9:19 | Reagovat

Laleh nevšímaj si to. Ja viem lahko sa to hovorí, ale tažšie koná. Ale ver, že tí ktorí tomu uveria ťa potom natolko nepoznajú a niesu dobrí kamaráti. Naozajstní kamaráti pri tebe ostanu stáť a nebudu veriť týmto primitívnym rečiam.
Určite sa kvôli takýmto úbohým ludom neobmedzuj a ži si svoj život tak ako chceš ty. Ano súhlaism s tebou, že v tomto svete je lepšie ak si pár vecí necháš aj pre seba lebo všetko čo povieš može byť použité proti tebe.
Vieš ako spieva Kontrafakt- Mám v pi*i celý svet, riad sa týmto pravidlom 8-)

3 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 15:27 | Reagovat

[1]: Máš vo všetkom pravdu, absolútnu. :-) Lenže to som si aj ja veľa krát povedala, ale aj tak to človeka vždy zraní... Ďakujem za podporu. :-)

[2]: Ano, nie sú to kamaráti...a preto som plakala, lebo som zistila, že mám vlastne dokopy 1 kamaráta. :-)
Ďakujem ti... :-) Áno, zrovna ten song dôverne poznám, aj keď ich nemám rada. :-)

4 Amelie Amelie | Web | 17. dubna 2014 v 16:41 | Reagovat

[3]: Lepší jednoho kamaráda (kamarádku) pravého, než 20 falešných. Ano, vždy to člověka zraní, ale nesmí na dlouho. Snad na pár vteřin, ale pak se zamyslíme a dokážeme se nad to povznést. Nesmíme cizím lidem dovolovat, aby zraňovali klid naší duše a ještě kvůli nim plakat. Život je sám o sobě dost složitý a chvil na pláč přinese i tak dost, proč si ty zbylé chvíle nechat ničit "zlými" řečmi. Nad to se dokážeš povznést...stačí na to myslet a trénovat to:-) Neboj, s přibývajícími léty to půjde líp a líp.

5 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 18:30 | Reagovat

[4]: To som teda vďačná, lebo tá ozaj stála pri mne vždy... :-) Áno, tiež sa trochu spolieham, že to príde s rokmi a skúsenosťami, alebo tiež možno na to, že ľudí raz omrzím.. :-) Snažím sa... :-) ĎAKUJEM.

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. dubna 2014 v 19:23 | Reagovat

Uff, to na tý základce máme společný. Taky se o mně devět let prohlašovalo, že jsem namyšlená, že se s nikým nechci bavit. O tom, že jsem se s nikým nechtěla bavit byla pravda až nějaké dva roky před ukončením povinné škol. docházky. On se totiž nikdo moc nechtěl bavit se mnou :-D a já si pak po několika nepěkných zkušenostech řekla, že na ně kašlu, hledala jsem si kamarády jinde. Střední školou se to změnilo. Už je to skoro rok a zatím jsem se s tím, že jsem namyšlená, nesetkala :-D no snad se to nezmění.
Jinak tobě držím palce, to, že se líbíš oblíbenejm klukům, musí něco znamenat a ty holky to nemohou překousnout a tak vznikají pomluvy, pomluvy jsou svinstvo. Prostě bych si jich na tvém místě nevšímala neboť to je asi to jediné, co můžeš udělat. Jde to , tedy těžko, ale zkus to. Držím palce, víc nezmůžu :/

7 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 17. dubna 2014 v 19:45 | Reagovat

[6]: Súcitím s tebou, sestra. ;-) ó áno, aj ja som poslednou dobou dosť začala obmedzovať tých, ktorí sú v tom dianí...proste som si našla nových. :-) a tiež pociťujem istú úľavu. :-) Ďakujem ti za podporu...veľmi. :-)

8 Narween Black Narween Black | Web | 18. dubna 2014 v 11:11 | Reagovat

To na základnej je mi veľmi známe, no zakaždým som to prechádzala s ignoráciou, aspoň navonok. Nemám rada ohováranie, našťastie na našej strednej sa tento nemilý fenomén nejako moc nerozširuje, všetko len vrámci normy :D
Viem, že sa to ľahšie povie ako spraví ale snaž sa tých ľudí nevšímať, eliminovať ich zo svojho života (slovom eliminovať nemyslím to, že ich máš poliať kyselinou, zhadzovať ich zo schodov alebo sa ich zbaviť nejakou inou cestou). Kašli na nich a tie hejterské invidíduá to časom, aspoň dúfam, prestane baviť. Nenechaj sa ničiť ohováraním, povznes sa nad to a ukáž hejterom ako vieš byť aj napriek ich ohováraniu šťastná! :-)
Posielam ti virtuálne objatie a držím palce...

9 Gil Gil | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 11:51 | Reagovat

Mě s mým přítelem stmelilo nejvíce právě to, že ho jeden člověk zlostně a žárlivě pomlouval. A mně bylo jasné, že absolutně nemá pravdu :-) A tak děkujeme pomlouvači, udělal svými pomluvami právě to, čemu chtěl zabránit :D A o všechny přátele přišel nakonec on sám, ten pomlouvač...
Pravé přátele, kteří za to stojí, ty nějaká pomluva neobalamutí :-) A ti, kteří jim věřit chtějí, co se dá dělat, věřit budou. Aspoň to lidi vždy protřídí :) Pánbůh ví, co je pravda a co ne, tak co na tom co si myslí lidé :)
Ale vím jak je to těžké.
Děkuju moc za milý komentář! :))) :3 Knížky čtu vlastně jen a jen žánr duchovní :)) To je můj nejmilejší :))

10 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 12:47 | Reagovat

[8]: U nás škole to hádam ani neexistuje. Cirkevná je cirkevná... :-) Ale inak tie návrhy ako poliať kyselinou sa mi pozdávajú najviacej. :3 ďakujem ti hrozne moc! :-*

[9]: Áno, ono ja verím v karmu, že sa im vždy vráti to, čo pošlú ďalej. :D tak som rada aj za teba, že to tak dobre dopadlo. :-) ďakujem ti. :-) ...áno, aj ja mám prečítaných zopár takých knižiek, ale sú veľmi náročné, tak úprimný obdiv. :-)

11 Caroline* Caroline* | Web | 18. dubna 2014 v 21:18 | Reagovat

No tak tohle jsem prožívala celou základku, musela jsem 2x měnit školu kvůli stěhování a ono být ta nová holka je vždycky těžké. Děcka jsou fakt kruté, navíc jsem tak blbá, že když se celá skupina spolčila proti jednomu, tak jsem se ho zastala, a tak jsem pak byla terčem i já, ale co už, vadí mi, když skupina bezdůvodně šikanuje jednu oběť a asi se budu zastávat vždycky. Prošla jsem si hodně věcma, ale zárověň jsem se uvnitř cítila silná, protože jsem jednala tak, jak to podle mě bylo správné, i kdyby mi ostatní začali dělat nevím co, bránit se přeci umím. A s těmi pomluvami... znala mě celá základka, lidi, které jsem vůbec neznala po mně pokřikovali, vymýšleli si urážky, a to jen kvůli tomu, že jsem se na lyžáku dala dohromady s jedním klukem (taková dětinská love story), ale on o mně najednou přestal jevit zájem (proč asi? jedna holka ze třídy ho chtěla taky a tak asi začala pomlouvat...), no a pak do delší době jsem si začala psát a chodit ven (nic víc) s jiným klukem, a to už jsem byla děvka, volali na mě jejich příjmením, zkoušeli různé oplzlosti, synkovi říkali, že chodím s jiným klukem ze třídy a po cestě domů se s ním líbám... no fakt sranda :D. Skončilo to teprve na gymplu, kde mě vůbec nikdo neznal! Ach jaká svoboda to byla :D Nemůžeš si to moc připouštět, jednou to skončí, ono taky dost záleží v jakém okruhů lidí jsi.

12 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 22:14 | Reagovat

[11]: Obdiv, Caroline...na druhú stranu: nové sťahovanie, nový začiatok, vieš. :-)  Hej, hej, veď vieš, toto dôverne poznám, doteraz ma vedia ohovárať ľudia, o ktorých som predtým ani nepočula, ale tak...reči nezastavíš. Hej, fáákt sranda. :D ale hovorím, verím tomu, že to odíde a všetkých nás nechajú tak...však im sa to vráti, táá závisť poje...ale nebuďme neslušní. :D ďakujem za (dlhý, úspech, že som to dočítala) komentár. :-*

13 Caroline* Caroline* | Web | 18. dubna 2014 v 22:20 | Reagovat

[12]: Jinak to nešlo, byl to prostě tok myšlenek :D v té délce komentáře jsem se fakt překonala :D

14 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 23:00 | Reagovat

[13]: Ale inak ma to potešilo, že nad mojimi článkami sa ľudia zamýšľajú, je to motivácia... :-)

15 Vendy Vendy | Web | 19. dubna 2014 v 20:31 | Reagovat

Stačí jeden skutečný kamarád nebo jedna skutečná kamarádka. Ostatní už jsou "jenom" kamarádi nebo známí, dobrý na společnou zábavu, ale když o něco jde, lepší je se jim vyhnout.
Určitě to hodně bolí, když se o sobě dozvíš něco nehezkého, navíc něco, co není pravda. Ale to poslední, co bys měla udělat, je, vyvracet jim to, vysvětlovat něco. To fakt nemá cenu, nech ty kecy přešumět, neboj, vždycky se najde něco nového k drbání a na staré "prohřešky" se zapomene. Jseš asi pěkná holka a chodíš s žádanými kluky, to se zřejmě neodpouští.

16 Laleh Maro Laleh Maro | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 22:57 | Reagovat

[15]: Vysvetľujem len tým, ktorí si zaslúžia... :-) Áno, ľudia si vždy niečo nájdu, vždy, to ani nemá zmysel. :-) Práveže som úplne obyčajná baba...možno to im vadí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama